Tuto problematiku řeší ustanovení § 109 Zákona o DPH
Ručení za nezaplacenou daň – citace zákona
(1) Plátce, který přijme zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněné jiným plátcem nebo poskytne úplatu na takové plnění (dále jen “příjemce zdanitelného plnění”), ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho uskutečnění věděl nebo vědět měl a mohl, že
a) daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena,
b) plátce, který uskutečňuje toto zdanitelné plnění nebo obdrží úplatu na takové plnění (dále jen poskytovatel zdanitelného plnění”), se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit, nebo
c) dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody.
(2) Příjemce zdanitelného plnění ručí také za zaplacenou daň z tohoto plnění, pokud je úplata za toto plnění
a) bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od obvyklé ceny nebo
b) poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko
Co to v praxi znamená ?
Ustanovení odstavce 1 říká, že příjemce věděl, vědět měl a mohl …. Otázkou je , kdo a jak bude tuto skutečnost prokazovat. V každém případě bude při pokusu finančního úřadu vyměřit příjemci daňového dokladu a následně na něm vymáhat DPH nezaplacenou dodavatele nutno tuto skutečnost nade vší pochybnost prokázat a je zde velké procento pravděpodobnosti úspěchu při obraně formou soudního řízení.
Tichou cestou však bylo do ustanovení zákona s účinností od 1.1.2012 vpašováno ustanovení odstavce 2, písmeno b.
Představte si následující situaci :
Slovenský dodavatel zřídí na území ČR provozovnu a zaregistruje ji jako plátce DPH. Této provozovně dodává zboží a ta jej následně, již jako český plátce DPH , prodává dále na území ČR. Současně však vystavuje daňové doklady v EUR a jako banku uvádí banku mateřské společnosti na Slovensku.
Odběratel bezelstně nakoupí nabízené zboží, dostane český daňový doklad a opět bezelstně uhradí tuto fakturu. Bohužel do zahraničí. V tomto okamžiku se stává ručitelem za to, že česká provozovna dodavatele splní svou daňovou povinnost a odvede DPH patřičnému finančnímu úřadu. Pokud se tak nestane, bude po něm finanční úřad za nějakou dobu vymáhat DPH ve výši vyčíslené na daňovém dokladu.
Odpovědnost je objektivní bez ohledu na to, co věděl, vědět měl nebo mohl.
Osobně se domnívám, že toto ustanovení svým způsobem diskriminuje svobodnou volbu dodavatele na výběr své banky. Stejně tak se domnívám, že přenesení daňové povinnosti na subjekt bez jakéhokoli objektivního a subjektivního zavinění je v rozporu s Ústavou ČR.
Domnívám se rovněž, že rozsudek SDEU ze dne 21.12.2011, C-499/10 Vlaamse Oliemaatschappij NV ve věci Šesté směrnice EU o DPH by byl dobrou oporou v případném soudním sporu.